Já v mládí často podobal se vánku.....

Hadíth

14. května 2010 v 10:22 | flower-go! |  Texty
Hadíth

Vyprávěl mi posel z krajů vzdálených,
kde noc je den,
a kde život v květech krásně zbarvených
zdá se být snem.
O dívce krásnější než Fátim, žena snů,
o chlapci, který s ní byl šťastný třikráte sto dnů.

Své verše jí psal, a Korán ji chodil číst,
její srdce vzal, bílý nepopsaný list,
růžovou vodou, omýval vždy její tvář,
když s jitřní dobou, vycházela slunce zář.

S ránem však havran štěstí spí,
vzlétl nad kraj jak černý dým,
z křídel mu na zem spadla zášť,
láska oblékla smutků plášť.

A v chlapcově duši posel žárlivý
zlým ohněm vzplál,
pro nic za nic nožem, který tiší smích,
tu dívku hřál.

Tak hádíth končí smrtí bláhovou
a den jde spát
tohle se stalo s dívkou ubohou,
však třeba znát.

Že Prorok vyřkl soud, jdi k lidem ztraceným,
Al Mandžum jméno buď tvé, jsi dnem věčně šíleným.

Ten posel neřek víc,
Korán jal se číst,
a já veršů pár,
do písku jsem psal.

K ránu když havran štěstí spí,
vzlétl nad kraj jak černý dým,
z křídel mu na zem padá zášť,
lásku chraň ten kdo jí máš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama